Onemocnění srdce a jeho příznaky

Ischemická choroba srdeční

Ischemická choroba srdeční (ICHS) vzniká při nedostatečném zásobování srdečního svalu okysličenou krví. Nejčastější příčinou je ateroskleróza, při které se ve stěnách věnčitých tepen postupně vytvářejí usazeniny obsahující cholesterol a další látky. Tyto změny mohou tepny zužovat a omezovat průtok krve.

Pokud srdeční sval nedostává dostatek kyslíku, mohou se objevit obtíže zejména při fyzické námaze nebo psychickém stresu, kdy se zvyšují nároky srdce na zásobování krví.

Jaké jsou příznaky?

Typickým projevem je angina pectoris, tedy bolest, tlak nebo svírání na hrudi. Nepříjemný pocit se může šířit do levé či obou horních končetin, krku, dolní čelisti nebo zad.

Mezi další možné příznaky patří dušnost, neobvyklá únava nebo snížená tolerance fyzické zátěže. U některých pacientů, zejména starších osob a diabetiků, mohou být projevy méně typické.

Jak se ischemická choroba srdeční léčí?

Léčba závisí na rozsahu onemocnění a závažnosti obtíží. Zahrnuje úpravu rizikových faktorů, léčbu vysokého cholesterolu a krevního tlaku a podávání léků, které snižují riziko komplikací nebo zmírňují příznaky.

U některých pacientů je nutné obnovit dostatečný průtok krve postiženými tepnami pomocí katetrizačního zákroku, například angioplastiky s implantací stentu, nebo chirurgického výkonu označovaného jako bypass.

Závažnou akutní formou ischemického postižení srdce je infarkt myokardu, při kterém dochází k poškození srdečního svalu v důsledku náhlého výrazného omezení nebo přerušení jeho prokrvení.

Nově vzniklá nebo zhoršující se bolest na hrudi, zejména pokud neustupuje v klidu, vyžaduje neodkladné lékařské posouzení.

Srdeční arytmie – poruchy srdečního rytmu

Srdeční arytmie jsou poruchy pravidelnosti nebo frekvence srdečního tepu. Vznikají při změnách tvorby nebo vedení elektrických impulzů, které řídí srdeční činnost.

Srdce může bít příliš rychle, příliš pomalu nebo nepravidelně. Ne každá arytmie je nebezpečná, některé poruchy rytmu však mohou způsobovat závažné zdravotní komplikace.

Jak se srdeční arytmie projevují?

Mezi typické příznaky patří:

• Bušení srdce nebo pocit zrychleného tepu.
• Nepravidelný srdeční rytmus.
• Pocit vynechávání srdečních stahů.
• Závratě, slabost nebo neobvyklá únava.
• Dušnost a snížená fyzická výkonnost.
• V závažnějších případech krátkodobá ztráta vědomí.

Některé arytmie nemusí způsobovat žádné subjektivní obtíže a jsou odhaleny náhodně při vyšetření EKG.

Nejčastější poruchy srdečního rytmu

Fibrilace síní patří mezi nejčastější přetrvávající srdeční arytmie. Při tomto onemocnění dochází k nepravidelné elektrické aktivitě srdečních síní a srdeční tep bývá nepravidelný. Fibrilace síní může zvyšovat riziko vzniku krevních sraženin a cévní mozkové příhody.

Extrasystoly jsou předčasné srdeční stahy, které pacient často vnímá jako přeskočení nebo vynechání tepu. V mnoha případech jsou neškodné, jejich význam však závisí na četnosti, charakteru a případném přidruženém srdečním onemocnění.

Tachykardie označuje zrychlenou srdeční frekvenci. Může být přirozenou reakcí na fyzickou námahu či stres, ale také projevem poruchy srdečního rytmu.

Bradykardie znamená zpomalenou srdeční frekvenci. U trénovaných sportovců může být zcela fyziologická, v jiných případech může souviset s poruchou převodního systému srdce.

Jak se arytmie diagnostikují a léčí?

Základním vyšetřením je EKG. Pokud se porucha rytmu objevuje pouze přechodně, může být vhodné dlouhodobé monitorování srdeční činnosti pomocí EKG Holteru.

Léčba se řídí druhem arytmie a zdravotním stavem pacienta. Může zahrnovat léky, elektrickou kardioverzi, katetrizační ablaci nebo implantaci kardiostimulátoru či defibrilátoru.

U pacientů s fibrilací síní se podle individuálního rizika posuzuje také potřeba léčby snižující srážlivost krve, která pomáhá předcházet cévní mozkové příhodě.

Srdeční selhání

Srdeční selhání je stav, při kterém srdce nedokáže dostatečně účinně zajišťovat krevní oběh odpovídající potřebám organismu, případně toho dosahuje za cenu zvýšených plnicích tlaků.

Srdeční selhání neznamená, že srdce přestalo pracovat. Znamená, že jeho funkce je narušena a organismus nemusí být dostatečně zásobován krví nebo dochází k jejímu městnání.

Onemocnění může vznikat postupně v průběhu let, ale také náhle. Mezi časté příčiny patří ischemická choroba srdeční, prodělaný infarkt, dlouhodobě vysoký krevní tlak, chlopenní vady nebo onemocnění srdečního svalu.

Jaké jsou příznaky srdečního selhání?

Nejčastějšími projevy jsou:

• Dušnost při fyzické námaze, později někdy i v klidu.
• Zhoršené dýchání vleže a potřeba spát s podloženou hlavou.
• Otoky kotníků a dolních končetin.
• Zvýšená únava a celková slabost.
• Snížená tolerance fyzické zátěže.
• Rychlejší nárůst tělesné hmotnosti způsobený zadržováním tekutin.

Příznaky se mohou rozvíjet pozvolna a pacient je někdy zpočátku přisuzuje věku nebo nedostatečné fyzické kondici.

Možnosti léčby

Léčba srdečního selhání je dlouhodobá a závisí na jeho příčině i konkrétním typu.

Základem je vhodně zvolená farmakologická léčba, která může zlepšit srdeční funkci, zmírnit obtíže a u řady pacientů také snížit riziko hospitalizace a úmrtí.

Důležitá je léčba vyvolávajícího onemocnění, sledování krevního tlaku, tělesné hmotnosti a případného zadržování tekutin. U vybraných pacientů mohou být přínosné také implantabilní přístroje nebo další specializované výkony.

Pravidelné kardiologické kontroly umožňují sledovat vývoj onemocnění a podle potřeby upravovat léčbu.

Onemocnění srdečních chlopní

Srdeční chlopně zajišťují, aby krev proudila jednotlivými srdečními oddíly správným směrem. Pokud některá z chlopní nefunguje správně, může docházet k nadměrnému zatěžování srdce a postupnému zhoršování jeho funkce.

Rozlišujeme dva základní typy chlopenních vad.

Stenóza (zúžení chlopně) znamená, že se chlopeň dostatečně neotevírá a brání volnému průtoku krve.

Regurgitace (nedomykavost chlopně) vzniká tehdy, když se chlopeň správně neuzavírá a část krve se vrací zpět.

Chlopenní vady mohou být vrozené nebo získané. Jejich příčinou bývají například degenerativní změny související s věkem, poškození chlopně infekcí nebo jiné srdeční onemocnění.

Jaké jsou příznaky?

Lehčí chlopenní vady mohou probíhat dlouhou dobu bez obtíží.

Při významnějším postižení se může objevit dušnost, snížená výkonnost, únava, bušení srdce, otoky dolních končetin nebo bolest na hrudi. Některé vady mohou způsobovat také závratě či krátkodobé ztráty vědomí.

Diagnostika a léčba

Základní diagnostickou metodou je echokardiografie, tedy ultrazvukové vyšetření srdce, které umožňuje posoudit stav a funkci jednotlivých chlopní.

U méně závažných vad často postačuje pravidelné sledování. Významné chlopenní vady mohou vyžadovat opravu nebo náhradu postižené chlopně chirurgickým či katetrizačním zákrokem.

Včasné rozpoznání závažné chlopenní vady je důležité, protože dlouhodobé přetěžování srdce může vést k jeho poškození.

Kardiomyopatie – onemocnění srdečního svalu

Kardiomyopatie představují skupinu onemocnění, při kterých dochází ke změnám struktury nebo funkce srdečního svalu.

Mohou být dědičné, případně vznikat v souvislosti s dalšími chorobami či působením některých škodlivých faktorů. U části pacientů nelze přesnou příčinu jednoznačně určit.

Podle charakteru postižení rozlišujeme několik typů kardiomyopatií.

Dilatační kardiomyopatie

Při dilatační kardiomyopatii dochází k rozšíření srdečních dutin, nejčastěji levé komory, a oslabení její schopnosti účinně se stahovat.

Onemocnění může způsobovat dušnost, únavu, sníženou výkonnost nebo otoky a může vést k rozvoji srdečního selhání.

Hypertrofická kardiomyopatie

Hypertrofická kardiomyopatie je charakterizována abnormálním zesílením srdeční svaloviny, které není vysvětlitelné pouze zvýšeným zatížením srdce.

Onemocnění bývá často dědičné. Může se projevovat dušností, bolestí na hrudi, bušením srdce nebo krátkodobými ztrátami vědomí. U některých pacientů zvyšuje riziko závažných srdečních arytmií.

Jak se kardiomyopatie léčí?

Léčba závisí na konkrétním typu onemocnění a jeho projevech.

Může zahrnovat farmakologickou léčbu, pravidelné sledování srdeční funkce, případně specializované výkony. U pacientů se zvýšeným rizikem život ohrožujících arytmií může být vhodná implantace kardioverteru-defibrilátoru (ICD).

U některých dědičných forem onemocnění má význam také vyšetření pokrevních příbuzných.

Vysoký krevní tlak a jeho vliv na srdce

Arteriální hypertenze, tedy vysoký krevní tlak, patří mezi nejvýznamnější rizikové faktory srdečních a cévních onemocnění.

Při dlouhodobě zvýšeném krevním tlaku musí srdce překonávat větší odpor při vypuzování krve do cévního oběhu. To vede k jeho zvýšenému zatěžování a může postupně způsobovat změny srdeční svaloviny.

Neléčený nebo nedostatečně léčený vysoký krevní tlak zvyšuje riziko ischemické choroby srdeční, infarktu myokardu, srdečního selhání, cévní mozkové příhody a poškození ledvin.

Proč je hypertenze nebezpečná?

Vysoký krevní tlak často nezpůsobuje žádné výrazné příznaky. Člověk se může cítit zcela zdravý, přestože zvýšené hodnoty krevního tlaku dlouhodobě poškozují jeho cévy a zatěžují srdce.

Právě proto je důležité pravidelné měření krevního tlaku, zejména u osob s dalšími kardiovaskulárními rizikovými faktory.

Jak se vysoký krevní tlak léčí?

Léčba zahrnuje úpravu životního stylu, především omezení nadměrného příjmu soli, pravidelnou pohybovou aktivitu, udržování přiměřené tělesné hmotnosti a omezení konzumace alkoholu.

U mnoha pacientů je nezbytná také dlouhodobá léčba léky snižujícími krevní tlak.

Správná léčba hypertenze významně snižuje riziko závažných srdečních a cévních komplikací.

Zánětlivá onemocnění srdce

Mezi méně častá, ale potenciálně závažná srdeční onemocnění patří také záněty postihující různé části srdce.

Myokarditida je zánět srdečního svalu, který může vzniknout například v souvislosti s virovou infekcí. Může se projevovat bolestí na hrudi, dušností, únavou nebo poruchami srdečního rytmu. Závažnost onemocnění je velmi rozdílná, od mírných forem až po stavy s významným poškozením srdeční funkce.

Perikarditida je zánět osrdečníku, tedy obalu, který obklopuje srdce. Typickým projevem bývá bolest na hrudi, která se může zhoršovat při hlubokém nádechu nebo vleže.

Infekční endokarditida je závažné infekční onemocnění vnitřní výstelky srdce, nejčastěji postihující srdeční chlopně. Může se projevovat horečkou, únavou a dalšími nespecifickými příznaky.

Diagnostika a léčba těchto onemocnění vyžaduje individuální přístup a podle závažnosti také nemocniční či specializovanou péči.

Jaké příznaky srdečních onemocnění nepodceňovat?

Srdeční onemocnění mohou mít velmi různorodé projevy. Některé příznaky jsou nenápadné a rozvíjejí se postupně, jiné mohou signalizovat závažný akutní stav.

Mezi příznaky, které by měly vést k lékařskému vyšetření, patří zejména:

• Bolest, tlak nebo svírání na hrudi, zejména při fyzické námaze.
• Dušnost, která se objevuje při běžných činnostech nebo se postupně zhoršuje.
• Nepravidelný nebo výrazně zrychlený srdeční tep, především pokud se opakuje.
• Nevysvětlitelná únava a pokles fyzické výkonnosti.
• Závratě, stavy na omdlení nebo krátkodobé ztráty vědomí.
• Otoky dolních končetin, zvláště pokud jsou spojeny s dušností nebo rychlým nárůstem tělesné hmotnosti.

Tyto příznaky nemusí vždy znamenat srdeční onemocnění. Mohou mít také jiné příčiny, které je potřeba odlišit vhodným lékařským vyšetřením.

Kdy je nutné okamžitě vyhledat pomoc?

Při podezření na akutní infarkt myokardu nebo jiný život ohrožující stav je nutné neprodleně volat zdravotnickou záchrannou službu na čísle 155.

Varovnými příznaky jsou zejména nově vzniklá silná nebo přetrvávající bolest či tlak na hrudi, zvláště pokud se šíří do paží, zad, krku nebo čelisti a jsou doprovázeny dušností, studeným potem, nevolností či výraznou slabostí.

Okamžitou pomoc vyžaduje také náhlá těžká dušnost, ztráta vědomí nebo výrazné bušení srdce spojené s kolapsem či závažnými celkovými obtížemi.

Při takových příznacích není vhodné čekat na plánované kardiologické vyšetření ani se samostatně dopravovat k lékaři.

Jak lze předcházet srdečním onemocněním?

Přestože některé srdeční choroby souvisejí s dědičnými předpoklady nebo vrozenými změnami, riziko mnoha kardiovaskulárních onemocnění lze významně ovlivnit životním stylem a důslednou léčbou rizikových faktorů.

Mezi nejdůležitější preventivní opatření patří:

• Nekouřit a vyhýbat se tabákovému kouři.
• Pravidelně se věnovat přiměřené pohybové aktivitě.
• Dodržovat pestrou a vyváženou stravu s dostatkem zeleniny, ovoce a vlákniny.
• Omezit nadměrný příjem soli a alkoholu.
• Udržovat přiměřenou tělesnou hmotnost.
• Pravidelně kontrolovat krevní tlak, hladinu cholesterolu a krevního cukru.
• Dodržovat doporučenou léčbu již diagnostikovaných onemocnění.

Význam prevence roste zejména u osob s vysokým krevním tlakem, cukrovkou, zvýšeným cholesterolem nebo rodinným výskytem srdečních onemocnění.

Důležité je také nepodceňovat nové zdravotní obtíže a včas konzultovat jejich příčinu s lékařem.

Význam včasné diagnostiky a pravidelných kardiologických kontrol

Řada srdečních onemocnění se vyvíjí postupně a jejich první projevy mohou být nenápadné. Včasná diagnostika umožňuje odhalit změny srdeční funkce, určit příčinu obtíží a zahájit vhodnou léčbu ještě před rozvojem závažnějších komplikací.

K základním diagnostickým metodám patří EKG, echokardiografie, zátěžové EKG a dlouhodobé monitorování srdečního rytmu pomocí Holterova přístroje. Podle charakteru onemocnění mohou být potřebná také další specializovaná vyšetření.

Podrobnější informace o jednotlivých metodách a jejich průběhu naleznete v článku Kardiologická vyšetření a diagnostika.

Pravidelné kontroly jsou důležité nejen pro stanovení diagnózy, ale také pro sledování již známých srdečních onemocnění, hodnocení účinnosti léčby a včasné zachycení případného zhoršení zdravotního stavu.